Univerzita, město...

Vlastně jsem Vám ještě neukázala místo, kdeže se to jako vlastně mám vzdělávat...

Zevnitř se mi to ještě nepovedlo vyfotit, oni ty foťáky tam tak jako moc nemusí...

http://petrsu.ru/  - (pravý sloupec СТУДЕНТАМ - расписание занятий, pro budoucí studenty, kdyby nevěděli, kde najít rozpis předmětů...)

No to si takhle pochoduju po chodbě s pár ruskýma studentama, řešíme nevyřešitelný rozvrh, když najednou! Poplach... Evička se lekla, podlomily se jí kolena a zaujmla polohu, jako když vás chce někdo napadnout. Ještě ze mě vypadlo: "Kde hoří????" No....
Nehořelo, ani to nebyl poplach. Tady se prostě jen zvoní na hodiny. Na vejšce se zvoní na hodiny! Přestávka je 10 min...
Když jsem pochopila, že se nic neděje, a že jsem zřejmě udělala divadlo asi 200 lidem, tak jsem se narovnala a se vztyčenou hlavou prohlásila, že takový kraviny jako zvonek! v Čechách nemáme a nepotřebujeme, že u nás má každý hodinky a na univerzitní půdě má být klid... Reputaci mi to nevylepšilo, celý den za mnou chodili, jestli se mi můžou podívat do batůžku, jestli tam náhodou nenosím hasičák. Nenosim!...

No nic pohoda, tak si nastoupim do hodiny. Tušim Současná ruská literatura. Druhá lavice uprostřed, krásný výhled na mě... Jo, měla jsem si odpustit to podpírání hlavy rukou... Něco jsem si zapisovala, profesorka přišla... Kolem mě se začalo něco dít, ale moc jsem nevnímala a když už konečně vnímat začnu, tak si všimnu, že už všichni stojí a čeká se jen na mě, až se uráčim taky pozdravit profesorku. Tak jsem se teda taky zvedla. Čekalo se jen na Hejnišovou z Čech až si všimne, že se tu na začátku hodiny stojí!

Tak si občas nejsem jistá, jestli nejsem na základce místo na vejšce... Pravda je, že to tu mají trochu jinak nastavený a na vejšky chodí ještě uvřeštěný děti. Končí základku 11. třídou a pak jdou rovnou na VŠ. Takže některý hodiny mám se sedumnáckama a to je teda zážitek... Děti by neměly pouštět na vejšky.
Ten, kdo nechce na VŠ, může skončit 10. třídou a jít na učňák a nebo ještě rok vydržet a pak jít na střední ukončenou něco jako matura...

V pátek jsem měla mít od 1 do 7 večer. Na zahraničním mi samozřejmě zapomněli říct, že se schůzuje a po 3 hod odpadají všechny hodiny. Jelikož jsem nic netušila, chtěla jsem počkat alespoň na hodinu od 5 a tak jsem zavítala do univerzitního kafé...

Po tom kafi za 20 rublů jsem byla až do noci nafrčená jak veverka z Doby ledový, taky mi toho bylo blbě a usnula jsem po čtvrté hodině ráno... Pokud znáte nějakého infarktáře a chcete se ho zbavit, tak tady máte docela slušnej nápad.. Ještě nabízej kapučíno, ale asi si dám radši čaj, zelenej (aspoň ušetřím 10 rublů:-D)... Ale buchtička byla parádní:) ke knížce se musim trochu kopat.

Jelikož se zítra (v neděli 23.09.) stěhuju na kolej, tak jsem dnes dala jen menší procházku po městě, žádný výlet. Ztratila jsem se jen jednou:-D
Tak tady máte ukázku Petrohradskou ukázku toho, na co jsou tu nejvíc hrdý...

 Na tyhle věci taky a dokonce je maj i v průvodcích.... :-O

Pak jsem procházela od jezera nahoru do kopce... a potkávala třeba toto:

Vítejte v Rusku..

Kolej No. 1

Kolej No. 2

Když jsem žádala o kolej, nevěděla jsem, co mě může potkat... Já bych tam očekávala spíš skvotery než studenty... Já bydlim na koleji No. 7, asi nějaká VIP, když jsem viděla toto...

Kаtedrální kostel svaté Trojice, Alexandro-Nevskij

Zbytek památek si necháme zase na jindy, nebo už vám nemám co ukázat do konce roku:-D
No a popojedem... je libo rybičku k večeři??;-).... (trh na Prospekt Alexandra Nevskovo) škoda, že nešlo odfotit víc, ale opravdu jsem tam nezapadala a můj foťák víc než provokoval....

Pak jsem si byla nakoupit i já večeři...

Při pohledu na pytlíkové mléko mě trochu dostala nostalgie.. dětství :-D

hlady neumřu..

máslo od 40 rublů..

Netuším, co by provedla prohibice s touto zemí...

Nelíbí se vám vaše sídliště? Projděte se po tom "mým"...

Potraviny

Domů Vás pozvu až zítra ;-)

Akmurad by taky rád... aneb jak je to celé s tím stěhováním na kolej.

-->

Když přetekl pohár mé trpělivosti ohledně Akmurada (pracvoní název: osahávač), řekla jsem si, že nemám co ztratit a pozvala jsem ho na kávičku. Uznávám, univerzitní kavárna nebyl dobrej nápad. Ten zlej pohled, co jsem na nej vrhla hned, jak jsem ho viděla, jsem trénovala docela dlouho. Posadila jsem ho naproti sobě a hned na přímo jsem se ho zeptala, o co mu jde? Že jeho chování je amorální a že jestli ví, že mám přítele. Koukal na mě jako na debila, což mě dožralo ještě víc. Takže jsem mu hned vyčetla, že vzhledem k tomu, že studuje mezinárodní vztahy, tak je teda docela mimo mísu, že se vůbec neumí chovat a vzhledem k tomuto, že už se nebudeme moct stýkat. Opět čuměl jako debil, připadalo mu to vtipný a šáhnul mi na ruku. To neměl dělat.
Začala jsem trochu zvýšeným tónem mu vysvětlovat, že jestli ještě jednou na mě šáhne, tak ho můj přítel zabije. A že jestli tomu nerozumí, tak mu ukážu ručně teď hned na místě, co tím myslím. Že jestli si myslí, že český holky, jsou stejný jako ty vyžehlený ruský cuchty, tak se teda šeredně plete a že prostě už se to nebude opakovat, nebo mu opravdu fyzicky ublížím a ať si fakt nepřeje, když se nasere holka z Čech. (Už jste někdy vyhrožovali anglicko-rusko-česky?:-D)

Že to pochopil, jsem pochopila podle toho, že zblednul v obličeji. Seděl tam jak oukropeček a něco mumlal, že jsem to špatně pochopila. Hodila jsem jen výraz a sklapnul. Načež ale se mi omluvil a prej že by chtěl bejt můj kamarád, co pro to může udělat... Tak jsem mu řekla, že už nic, že jsem ho žádala, aby mi pomohl s hledáním nového bydlení a nic. Takže se rozejdeme a čau.
Načež vyskočil, popadl noviny a začal hledat v nabídkách. Vše se pohybovalo okolo 10 000 rublů, číst umím taky a ty noviny jsem si koupila sama.. Pak volal na pár míst, ale nikdo mu to nezvedl, asi proč? :-D Načež pak po docela dlouhé diskuzi pochopil, že holka z Evropy chce bydlet klidně i na koleji! Ještě teď to nechápe a očekává, že se do týdně odstěhuju...
Ovšem vyskočil podruhé, táhl mě po škole jako ratlika na vodítku, vtáhl do jedné kancláře, do druhé kanceláře (tam mě seřvali taky jak ratlika, páč jsem na bytě zapomněla pas) a pak mě vtáhnul do třetí kanceláře. Tam se mě kdosi zeptal: chceš nebo nechceš? Tak jsem řekla, že chci... Pro potvrzení, že chci na kolej, jsem musela do zahraniční kanceláře. Ta ženská z toho byla trochu naštvaná, že chci na kolej, ale musela to udělat, jelikož JAKO STUDENT UNIVERZITY MÁM PRÁVO NA KOLEJ A MUSÍ MI TAM DRŽET MÍSTO!!! Takže zvolala na kolej a v neděli se stěhuju...
Pravda až po tom, co jsem podepsala smlouvu, tak mi řekli, že tam v pondělí a ve čtvrtek neteče voda a že chtěj zdravotní potvrzení, které jsem si přivezla. Hmm, já nemám žádné potvrzení. A proč ho nemám? Protože ta vypatlaná blondýna, co si žehlí ráno nejen vlasy, ale i mozek, mi to zapomněla poslat před odletem, že by to každý měl mít sebou, ač je to její povinnost. Nevadí. (Omlouvám se všem chytrým blondýnám, ona je beztak odbarvená.)
No takže na mě ta bloncka vyhrkla kolik musím mít vyšetření, za kolik, kde... no rozumněla jsem 1/3, nejsem doktor. Pravda, když řekla slovo tubera, trochu mě to rozesmálo. Jak dlouho už není v Čechách?... Omlouvám se všem, které jsem kvůli tomu otravovala v Čechách, ale spojení slov nemocnice a Rusko mě trochu děsí.

Nicméně ta vyžehlená blbá blondýna v tý kanceláři mě seřvala, že se všeho bojim a když se bojim, tak mám strašně velký oči, strašlivě vělký oči, ji to znervózňuje, nemůže pracovat, tak jestli toho můžu laskavě nechat a můžu mít normální oči! Ne, nedělám si srandu. Zvedla jsem se ze židle a odešla bez pozdravu.

Naštěstí v nemocnici, když viděli českej pas, tak mi udělali jen rentgen plic a nechali mě být. Dali mi potvrzení bez problémů a to za pouhých 200 rublů!

Stěhuju se v neděli. Budu platit 600 rublů (okolo 400 kč) namísto 9 000 rublů (6 000kč). Za tu cenu i přežiju, že sprcha je o 3 patra níž a samozřejmě teplá voda teče jen od – do. Ale teče! A sanitární den je „jen“ v pondělí. Takže v pondělí budu chodit plavat :-D
Jinak kolej vypadala docela v pohodě, dokonce se opravovala, budu vcelku v novým prostoru. Kolej pro cizince se přeci jen vybírá ta nejlepší. Naštěstí....

P.S. Jako dáma bych měla používat mnohem jemnějších výrazů, ale tady v Rusku to prostě nejde.... pardon. A vůbec, jestli se Vám to nelíbí, tak si to sem přijeďte zkusit a pak kritizujte:-D

Výlet na ostrov Kiži (Кижи)

Dohodly jsme se s holkama Finkama, že v sobotu (15.9) pojedeme na Kiži. Tři Finky a já. Akmurad osahávač neprudil, je to výlet za 2500 rublů, to do nás nevrazí, díky bohu.

Ostrov Kiži je známý po celém světě můžu říct. Najdete tam unikátní stavby z 18. - 19. století a příroda je tam opravdu krásná. Z Petrozavodsku se tam pluje asi hodinu a čtvrt, no spíš řítí na takovém vznášedle. Výlet je to asi na 5 hodin všeho všudy. Popravdě uplně si nejsem jistá, za co přesně se platí tolik peněz, ale je to zapsané v UNESCU a možná tak ani neplatíte za ty památky, jako za pohled na to, jak je grupě min 30 lidem blbě a čtvrtina z nich zvrací. Do toho vznášedla se vejde něco málo přes 100 lidí, nás bylo okolo 60 a spíš bylo výjimkou, když někomu bylo uplně dobře. Ale já byla statečná, já ryby nekrmila! Při pohledu na ty, co krmili, to dalo práci, ale dost o tom... 

 

Vypůjčím si tu jiný blog, lépe bych to nenapsala a téměř závidím tomu cestovali, že jim vyšlo tak krásné počasí. Nám zrovna funělo a chvílema i pršelo, ale nelituji:)
http://jeremyho.blog.cz/0903/proc-navstivit-ostrov-kizi

Studentskou slevu jsme samozřejmě nevyhádaly s holkama, ale mile nás překvapili, že po nás nechtěli zaplatit extra za vstup na ostrov. Cizinci platí totiž 600 rublů, asi za to, že tam dýchaj. Vzali nás jako jejich studenty, jelikož nám už vydali studentský karty na univerzitě. 

 

Vydaly jsme se druhým směrem než ostatní, abychom nechodily v houfu. Prošly jsme kusem přírody, zastavily se u malého kostelíka a řekly si, že nazpět to vezmeme přes skanzen. Já myslela, že celý ostrov je jen skanzen. Byly tam obrovské dřevěné domy a některé z nich slouží i jako muzeum. Na některých jsou i cedule s nějakým příběhem nebo popiskem a tak se holky rozhodly, že u toho domu, kde se kupí nejvíce lidí, že se tam taky půjdeme podívat. Vlezeme do domu a najednou se objeví pán, docela vysmátej a spustí na nás rusky, ať jdeme ven, že tohle není muzeum, že on tady bydlí, že je to jeho dům, že do muzea musíme na druhou stranu ostrova. Holky Finky rusky skoro nerozumí, tak jim to vysvětluju, tahám ven a oni že ne, ať je nechám, že si to chtěj prohlídnout! Naštěstí pán byl vysmátej a nezlobil se. Holky se mi podařilo vytáhnout ven a vysvětlit jim, že jsme prostě někomu vlezly do baráku a že musíme opravdu jinam:-D
Rozdíl mezi domy, co jsou skanzen a slouží jako muzeum a těmi, co jsou ze dneška a normálně se v nich bydlí je satelit na střeše, jinak jsou stejný :-D 

 

Rychle jsme utekly a vydaly se ke hlavní památce. Páni stavaři, já viděla Kocourkov! :-D Oni to opravdu opravují zespoda, to jsem ještě neviděla...

Prohlídly jsme si opravdové muzeum a vcelku ve spěchu se vracely na korábku. Tři hodiny je prostě málo...
Strach byl veliký z lodi, ale naštěstí jsem usnula při zpáteční cestě :-)

Pokud by vás nějak více zajímal tento ostrov, písněte, pošlu více odkazů:)