Předem mého blogu...

Děkuji moje maminko, že jsi mne tak zocelila udělala ze mě člověka, co se nechá zlomit, až když už jsou všichni okolo zlomeni, jelikož...

 ošklivý začátek, ale už do letadla se mi usedalo s těžkým srdcem a pravda, kapesníčky podávala letuška jen mě... Cesta Praha - Brusel, Brusel - Moskva na mě až překvapivě v pohodě, nikde jsem se neztratila:-D V Moskvě mi někteří z Vás pomohli neusnout, páč jsem se překvapivě napojila na wi-fi. Ovšem, co mě čekalo po té... uf.
Stará karosa nás odvezla jakože k letadlu. Taková kocábka! Srdce mi začalo bušit na poplach a já se rozhodovala, jestli utýct bo křičet. Ano dramatizuju to, ale já mám prostě bujnou představivost a tohle bylo na mě moc. Stevard to na mě poznal, rychle mě zahnal do kabiny a už nebylo úniku. 15 min jsme jezdili po ranveji, potom jsme zastavili, kapitán něco žvatlal, já rozuměla jen – problém – a pak jsme vzlítli. V tu chvíli jsem pochopila, co znamená fóbie z lítání :-D
Po hodině a půl strachu jsme přistáli na „letišti“ Petrozavodsk. Letiště skýtalo jeden polodřevěný dům. Vyzvedla mě nějaká paní ze školy a strašně si chtěla povídat. Já byla schopná jen kývat s jedinou myšlenkou, přežila jsem! :-D
Letiště je asi 12 km od města... Takže letiště, les, les, les, les, pak cosi jako vesnice, les, les a Petrozavodsk. Z města jsem zatím jen viděla jen sídliště, kde zatím bydlím, no a bez přehánění, hnusný polorozpadlý betonový kostky.
Byt mě příjemně překvapil. Je vcelku nový, čistý, teče tu teplá voda a mají splachovací záchod. Co víc si přát v Rusku:) To že mám platit 9000 rublů za měsíc, je věc druhá...
V bytě mi jen předali klíče, s tím, že 60ti letá majitelka je na chatě a že jestli chci, tak mě tam vezmou druhý den za ní. Takže jsem se vyspala a nechápala, kde jsem se to octnula :-D
Druhý den se pro mě opravdu zastavili (dcera majitelky s manželem a 9tiletou dcerou) a jelo se asi hodinu na chatu za město. Vesnice u jezera (obě jména dodám časem), taková ruská klasika.. Dřevěný chaloupky, některé více a některé méně rozpadlé.. no spíše více. Hezký místo, jen kdyby nepršelo...
Tam mě uvítala bábuška, majitelka bytu. No jak mi tvrdili po emailu ze studijního, že bábuške je 60 let, no před 20 lety určitě bylo:-D Mezi námi, jestli u ní zůstanu celý rok, hlavně ať nestihne umřít za mého pobytu, prosím... Bábuška nás přivítala obědem, čaj, kafíčko, zákuseček... no a pak:)
Myslím, že tak sexy jste mě ještě neviděli :-D Gumáky, o 5 čísel větší bunda a kalhoty a mě, slečnu, co si přiletěla ze západní Evropy:-D, co platí v přepočtu 6000kč za pokoj v mizerným paneláku, nahnaly kopat brambory... Makali jak černý na poli dokud se nezačala dělat tma. Ne všechno se stihlo udělat, takže mi bylo jasný, že to samý mě čeká i druhý den. Ok, člověk se smíří a je to jednodušší. Věděla jsem, že aspoň dostanu večeři a doma je teplo, ale že mě tak tak nechají vyčistit si  zuby a že po celoodpolední dřině na poli, kdy pršelo mě nenechají se osprchovat, to jsem teda nečekala. Asi si umíte představit, jak jsem voněla a byla uhňácaná od hlíny.. no a spala jsem na posteli, která byla kratší! než já a byla opravdu hrbolatá a bonbónek na konec, polštář byl vystlanej slámou.

Rána jsem se dožila, odmakala si posledních pár řad, bábuška mi nakázala, ať doma moc nesvítím, šetřím vodou, jak jinak:-D a dobře zamykám, že přijede až za týden. A že si mám rozmyslet, jestli budu chtít vařit večeře, jedna za 130 rublů. No takže já si asi akorát tak rozmyslím, který noviny si koupit, kde je inzerce s volnýma bytama... není zlá, ale ať si tahá peníze z jejích oblíbených amerických studentů.
Zítra mě čeká škola poprvé.. tak mi držte palce a já se pokusím udělat nějaké první fotky z města:)