Oslava narozenin

-->

Mé dvě kamarádky Palína a Julka slavily narozeniny. Obě krásných 19 let. A protože to je tak krásné číslo, tak se rozhodly, že z pátka na sobotu pronajmou malou chatičku za městem a prostě uspořádaj párty. Popravdě, moc jsem jim nevěřila, jejich organizační schopnosti jsou, jak to říci a neurazit :-D no ruské... Ale povedlo se, sešlo se deset lidí, pravda v různé časy, ale sešlo...
Už cesta tam byla dosti zajímavá. Jelikož se pohybuji mezi velmi intelektuálními lidmi, tak mi jako neznalé začali vyprávět v autobuse storku o Gogolovi, jak se bál smrti a především toho, že ho pohřbí zaživa. Vyplývalo to z jeho nemoci v dětství, kdy padal do těžkých mdlob nebo něco takového. Takže přikázal, že ho můžou pohřbít, až když začne hnít. To se prý také stalo. Všichni se ho báli pohřbít. Nu ale pohřbili ho, pak ho zase odkryli a zase zakryli.. a samozřejmě vyplynulo mnoho teorií, že když ho odkryli, že byl v jiné poloze, jako by se otočil, nebo že mu chyběla bota a jedna teze, že mu dokonce chyběla hlava.... v tuto chvíli už nás poslouchal celý autobus a jeden opilý mládenec toto poetické vyprávění už nevydržel a začal na nás křičet, ze které jsme sekty... „Prodavačka jízdenek“ ho rychle uzemnila, chtěla slyšet příběh až do konce :-D Nicméně už byl konec, jak to s ním doopravdy bylo, se už asi nikdy nedovíme. Gogol miloval tajemno, tak mu ho dopřejme:)

Když jsme dorazili na místo určené, tak se mi opět připromnělo, že jsem v Rusku. Nejenže jsme půl cesty jeli potmě, a místo 20 minut jsme jeli jednu hodinu, ale na zastávce žádné světlo a celkem frekventovaná silnice bez žádného osvětlení a to v té vesničce žije poměrně hodně lidí... Nu ale došli jsme, já teda trochu se strachem...

A teď kontrolní otázka. Kolik alkoholu by se vypilo na české poměry? 4 kluci a 6 holek... No když si vzpomenu na svou párty před odjezdem :-D 

Tady se prosím vypilo 5 džusů, flaška a půl tvrdého a to je vše. Pili jen kluci, Palína a já. Když ráno kluky bolela hlava, tak jsem si připadala nepatřičně :-D Rusko je prostě země extrémů. Buď tu jsou alkoholici a nebo prakticky abstinenti, nic mezi tím... Vlastně to jsem tady asi já ten střed :-D

Na druhou stranu musím říct, že jsem se bavila jak už dlouho ne. Holky připravily program fantasticky. Byly to takové hry, které známe z plesů, tanečních, ze školek :-D... byla to taková maškaráda, celý večer. Umějí se bavit více než my Češi, alespoň myslím. V tomto se můžeme od nich učit. Ovšem mě by těch pár panáků na víc bodlo :-D

Moje poprvé...

-->

Stalo se to dnes, 27. listopadu, okolo jedné hodiny odpoledne. Můj tep byl minimálně okolo 180 na 320, krůpěje potu se ronily, nervozita stoupala... Držela jsem to v rukách a byla připravena na cokoli...

Především na to, že mě z těch dveří vedoucí koleje vyrazí dřív, než tam s tím úplatkem vlezu a nebo až po tom, co mi tu českou bonboniéru Tatianu omlátí o hlavu. Opak byl pravdou. Samy se ze mě začaly sypat věty, jako že česká čokoláda k jejím nedávným narozeninám a bla bla... Vrhla se po ni, jak kdyby nikdy čokoládu nejedla. Pak už mi pomohla Julja a vykoktaly jsme, že jako by bylo fajn, nám dát ten společnej pokoj. Že jako já ten zahraniční student špatně snáším tyhle podmínky, zdraví prakticky nalomené (v tu chvíli bych snad vykouzlila i pláč) a prostě jako už nevíme, jak žít dál. A že ona je tak úžasná, že ten pokoj pro nás určitě najde...
Začala se hrabat v papírech a jako že to nepůjde, že je všude jen po jednom volném místu. ALE je tu jedna možnost! Volný pokoj, který je určen rodinám, ovšem na to musí mít souhlas ještě nějakého vyššího vedoucího. „Běžte se učit holky a o půl třetí se přijďte zeptat, jak to dopadlo“. Zmeškala jsem 2 předměty ve škole. Ale co? VYPLATILO SE! Vykouzlil se pro nás volný pokoj. Je malinkej, zanedbanej, trochu vybydlenej, ale budu konečně žít jako člověk. Příští týden jedu okouknout Moskvu, Ikeo těš se!!! :-D

Zaprodala jsem svoji duši, charakter... Myslela jsem, že to bude bolet víc....... :-D

Takže "komnatu" si přepiště na 106!:)

(fotky budou, to trochu zanedbávám, se omluvuju, ale brzo napravím:)

Adresa

Ева Хейнишова
Россия
республика Карелия
город Петрозаводск
улица Белорусская, дом 15
комната 106

индекс 185001

Upírky za bábušku...

Vlastním postel, dva noční stolky, dva fochy ve skříni, 2 talíře, 2 hrnky, příbor, školní potřeby, oblečení, obuv... Nemám vlastní rychlovarku, nevlastním a ani nesdílím ledničku. A věřte, že pokud bych mohla větrat a občas rozdělat závěsy, že by mi to ke štěstí stačilo...

Ovšem mé nové sousedky jsou asi o vývojový stupeň výše. Nepotřebují dýchat a tak nikdy neotvírají okno (40 x 40 cm). Nepotí se a tak opět neotvírají okno a sedí ve 40 °C a ve smrádku. Nepotřebují a nemají kamarády a tak ve dne spí a v noci bdí. Vadí jim světlo, takže nikdy nerozdělávají závěsy (výmluvu, jako že jsme v přízemí a že by na nás koukaly, jim nežeru, páč komu by to vadilo, když jediná činnost je vysedávání u kompu...)
Takže jsem se od přestěhování nevyspala a nevím, co je to noční klid. Na druhé straně poctivě vypracovávám domácí úkoly, páč v „učebce“ si můžu vyvětrat a občas tam být i sama. Ovšem opravdu se tam nedá dělat nic jinýho, než se zaobírat školou, jelikož mi jde wifi jen v první lavici a dále už ne:-D Takže když je zabrána nebo wifi vypadne uplně....Že s tím začínám mít opravdu problém jsem pochopila, když jsem usnula v trolejbuse a musela mě budit slečna, co prodává lístky... Ani nevíte, jaké to bylo blaho, když jsem teď téměř týden strávila na hotelovém pokoji v Petrohradu. Možná to přebylo i všechny památky s Petrem I. :D

V průběhu ledna se mají odstěhovávat poslední ročníky z koleje. Což pro mě a mou kamarádku skýtá možnost se sestěhovat do jednoho pokoje. Ona na koleji radši ani není, i když si platí pokoj. Bydlí ve vesnici za městem, takže má špatnou dostupnost, ale i tak jezdí radši domů. Vyfasovala totiž cimřičku, o velikosti panelákové koupelny, kam narvaly postele nad sebou a teď to nejlepší, v tomto pokoji není okno, a ta její sousedka na tom pokoji kouří jak fabrika. Můžete uspořádat anketu, která z nás dvou je na tom hůř, ale spíše nám držte palce, ať ten nový pokoj spolu opravdu dostaneme. Jak jsem se dozvěděla, nepůjde to jen tak, úplatku je potřeba... Úplatek dokonce až z Čech mi byl dovezen, ovšem... Jak ono se to dělá s těma úplatkama??? 

Kino...

Vtip „zima jako v ruským filmu“ není vtip.

Nevím, jak často, ale zřejmě dosti pravidelně se pořádá akce pro studenty – levné kino. Vše se studenti dozví s předstihem díky vk.com což je ruská verze facebooku. Je propracován trochu lépe, můžete stahovat hudbu, filmy, referáty... vše snadno a rychle. A tak jsem si ho i trochu pod nátlakem rozhodla zřídit jako všichni ostatní. Ovšem „v kontaktu“ si se mnou moc nepokecáte, zapomněla jsem heslo a simku na kterou chodí tyto zapomenutá hesla, jsem zrušila. Asi mi prostě osudem není dána tato sociální síť.. Což je docela pešek, mohla jsem tam uveřejnit falešnou zprávu (promiňte mi ruští přátelé), že jsem se zasnoubila.. Třeba by mi všichni Akmuradové dali pokoj a přestaly by otázky, jestli už nejsem trochu stará na to, být v mém věku „neokroužkovaná“... Ok, holt teda budu i dál svobodná a hranici nechtěnosti :-D

Ale abych se vrátila ke kinu. Do kina jsem šla s kamarádkama z koleje na nový film Cloud Atlas. Lupeny byly za 80 rublů (zruba tedy za 50kč), takže super:) Film byl předabovaný už tedy více než jedním hlasem :-D

Ovšem... Kdo už viděl tento film, určitě si vzpomene na scénu hned ze začátku, kdy se spolu probudí dva mladíci a následně se začnou líbat... „Hezký kluci, škoda, že nejsou k mání.“ To je tak jediné, co mi v té chvíli prolétlo hlavou. Takové myšlenky jsem měla ovšem asi jediná...

Při této scéně kino začalo pískat, pokřikovat nadávky a věřím tomu, že pokud by ten film měl pokračovat tímto směrem, tak minimálně půlka lidí odejde. Zabořila jsem se do sedačky a styděla se za ně. Na vyspělost si opravdu jen hrajou, o solidaritě a rovnoprávnosti se tu opravdu nedá ani polemizovat a mám pocit, že to ani nikdy nepřijde. Být gay nebo lesbička v Rusku musí být opravdu očistec a asi bych přemýšlela nad emigrací... 

Do konce filmu stihli všichni vychladnout, někteří i vymrznout... V kině jsem seděla v tílku, tričku, svetru a kabátu a fakt mi byla zima.. (Uvádím jen počet vrstev, samozřejmě jsem měla i spodní prádlo, kalhoty, ponožky a boty :-D) Že by ta studentská sleva znamenala, že vypínají topení? :-D

Moje milá spolubydlící...

-->

Mé spolubydlící je 51 let. Je to moc milá babča. Ukazuje mi, jak správně vařit, uklízet, učit se, s kým se bavit, v kolik chodit domů. Nevím, co bych si bez ní počala.
- Nejí maso, není to potřeba. Mozek se živý cukrem, takže maso jde nahradit sušenkama, občas si teda koupí ruby no... To mi objasnila hned na začátku, že teda jako v její ledničce nebude maso.
- Pračka je výmysl západního světa a je to vcelku zbytečné, takže si pere v rukách a já jsem nejen rozmazlená, když si každý týden vyperu 2 pračky prádla. Navíc je fakt na pováženou, že vůbec nežehlím a ještě si vybírám materiály, které se nemusí žehlit. Díky přebytečnému volnému času se dostanu do pekla.
- V sobotu ráno uklízí, takže je přirozené, že v sobotu vstanu do 9 a budu šůrovat taky. Že ne? Ale budu... třískání dveří, všechno rozsvícené, závěsy roztažené, televize zapnutá, třískání s nádobím to zařídí..

- V neděli nechodím do kostela, což je též na pováženou. Jako ona samozřejmě ctí všechna ostatní náboženství a ateisty, jako já, který si ničeho neváží, to je moje věc, že... Ale skončim za to pekle, tak ať si vyberu dobrovolně :-D

- Nádobí si nemám kupovat svoje, bysme se vešly do pokoje, ale jako běda, když nechám po snídani neumytej hrnek a talíř.

- Je stará, takže má právo mě radit a je moje povinnost dělat vše tak, jak ona řekne. Takže nanejvýš nevhodné si kupovat drahé potraviny, jako si kupuju já, když ona mi ukázala jiné a levnější. Navíc nechápe, proč bych měla jíst v „menze“, když je to tam drahé a můžu si uvařit na koleji. Neměla bych tam chodit...

- Alkohol je sprosté slovo. O alkoholu se nesmí mluvit. Alkohol je špatný, zbytečně drahý. Nechápe, proč se prodává v takovém množství. Alkohol v „jejím“ pokoji nikdy nebude a já ho pít též nebudu. Když jsem přišla načichlá cigaretama z hospody, 2 dny mě buzerovala a tahala ze mě rozumy, s kým jsem tam byla.

- Velmi miluje stupidní televizní show. Nejlépe na ty, kde krásné ruské dívky s pokroucenou minulostí nabízejí úspěšným ruským podnikatelům. Na kterýkoliv film vydrží koukat max 20 min, pak vcelku až agresivně sjíždí všechny ostatní programy stále dokola...
- Ve 23 letech se vdala. Po 14 dnech si to rozmyslela a nechala se rozvést. Pak už asi vždy byla sama, žádný chlap s ní asi nevydržel. Když jednou slyšela, že jsem se lehce pohádala s českým kamarádem po skype, tak jsem dostala půlhodinovou přednášku, že tímto stylem se nevdám a měla bych začít přemýšlet o tom, co jsem provedla, omluvit se mu a pak začít přemýšlet o tom, jak jsem stará a stále nezasnoubená!
- Cosi z jejího nádobí jsem umyla ve studené vodě. Křičela na mě asi 5 min. Nesundala jsem si ihned ze šňůry suché prádlo, křičela 3 minuty. Neudělala jsem cosi, co do dneška nechápu, o co šlo.. Křičela na mě, že jsem nepochopitelná rozmazlená holka z Evropy, co neví, kde má své meze. Nic nechápu, všechno dělám divně a prostě jinak, než normální lidi. Chodím jak vagabunt s batohem do školy místo kabelky! Rozhazuju prachy a ničeho si nevážím.

Babi, fakt dík... bez Vás bych si nikdy neuvědomila, jak je to se mnou špatný! Abych mohlo lépe rozjímat, tak jsem se dnes přestěhovala na troják bez ledničky, abych poznala to ruské nepohodlí a tíhu mladých ruských studentů... a pokud dá ten Váš bůh, tak už se nikdy neuvidíme!!!!

Pobřežní hlídka.... co neumí plavat.

Bez komentáře :-D

V Petrozavodsku jsou už dva bazény! Ten druhý byl postaven zhruba před 2 roky v kampuse fyziků, asi 10 minut za městem (bez sauny, „báni“, ani výřivky, proto sem odmítá jezdit většina studentů, i když je to pro ně zdarma v rámci TV) Z normálních pracujících do bazénu téměř nikdo nechodí. Kdo by taky chodil za 300 rublů (cca 195 kč) na hodinu! Bylo mi nabídnuto chodit ve čtvrtek a v pátek pavat s holkama, právě v rámci TV, ráda jsem přikývla na rozdíl od ruských studentů.

Nabral nás objednaný! autobus před univerzitou a jelo se. Za 15 min jsme byli na místě. Překvapil mě vcelku nový kampus a ještě novější rodinné domky v evropském stylu s ještě dražšími auty... Ovšem to, co mě čekalo po vstupu do budovy, bych si nedovedla ani vymyslet.

Přišly jsme dovnitř. V tu chvíli na nás naběhla taková přemakeapovaná bába a začala se nám dobejvat do batohů. Nutně potřebovala vidět, že máme sebou sprcháč, šampon, mycí houbičku a koupací čepici. Bez toho nás prý nepustí do srpch, potažmo do bazénu. Já neměla poslední dvě věci. Takže tam na mě spustila.. já se na ní jen usmívala, páč jsem nerozuměla ani slovo. Ten úsměv jí zřejmě úplně rozhodil, oni tady nejsou zvyklý na takový věci. A když jsem jí řekla, že vůbec nevím, co povídala, pokoušel se o ní infarkt. Pak už jí teda holky řekly, že jsem z Čech, já bych jí nechala ještě chvíli trpět.... Vysvětlování důležitosti čistoty mě vcelku dost bavilo :-D

Pak teda po mě hodila koupací čepici a řekla, že je to naposled, co mi jí půjčuje. (Tak jsem si koupila za 200 rublů slušivý koupací čepeček druhý den :-D) No a pak nám ta paní velice důrazně začala vysvětlovat, že jako se budeme sprchovat tím sprcháčem, co jsme si přinesly a že jako se budeme sprchovat bez plavek! A že to jde ověřit! Pokud budou plavky budou mokrý, tak to značí, že jsme se sprchovaly s plavkama a nepustí nás do bazénu! Bububu... Tak jsme se osprchovaly bez plavek, samozřejmě jsme použily sprcháč a mycí houbičku:-D vzaly si plavky a hurá do bazénu!

Omyl. Už za dveřmi na nás opět čekala ta baba s nastaveným ukazováčkem a každýmu objížděla záda, jestli jsme dostatečně omyté a čisté. Poté jsme musely ukázat nohy, suché plavky a zkontrolovala koupací čepici. V tu chvíli už mi opravdu padla pusa...dlouho nešla zavřít a dokonce mi došla i slova :-D

Profesorka plavání je díky bohu už normální a dokonce předcvičuje aquaerobic... Další šok pro mě bylo, když jsme vlezly do bazénu. Holky se začaly hloučkovat a neplavaly. Oni totiž neumí povětšinou plavat, pokud tedy pominu čubičku. Dá jim hodně práce, aby přeplavaly 25 m bazén. Hlavně, že mají koupací čepice, brýle, drahý plavečky a za nosem jezero, které má několik tisíc metrů-kilometrů čtverečných. Takže povětšinou mám jednu dráhu sama pro sebe, max s nějakým klukem, protože ti plavat umí... Což se tomu klučinovi málem stalo osudným. Holka, jednodílný plavky, brejle a kraul! Chudák se tak nalokal, když mě viděl plavat...myslím, že celý den neměl žízeň:-D

Na druhou stranu věřím, že první Ruska, co vyleze na Mont Everest bude v lodičkách s 15 cm jehlama, aby vypadala dobře na fotkách. A bude to pro ně úplná pohodička a přirozenost :-D