Chtěli jsme vyjet někam za město, vidět něco nového a prostě vypadnout... Ještě před tím jsem ale musela odnést slíbené věci do knihovny. Tam začala knihovnice vyprávět o úžasných ruských lázních, které jsou dokonce nejstarší, založil je Petr I. а co je na tom nejlepší, jsou asi hodinu od Petrozavodsku.
Nadšeně jsme si našli bus, koupili svačinku a vyjeli. Autobus byl pohodlnej, novej, lístek 140 rublů.... trochu jsme se vyspali a pak nás vykopli na takovém prapodivném místě...
Jdeme do kopce, kde mají být ty lázně. Asi nějaká chyba, 3 komunistické plechové budovy, 3 paneláky, zarostlé dětské hřiště, kaplička, kostelík a tím končíme! Ježkovy bulvy, tady máme strávit 5 hodin??? Ok, dole je ještě muzeum a léčivé prameny... Mno...
Po dlouhé době jsem se vesele pohoupala na houpačce, byla modrá......:)
Podívali se do kapličky a šli do kostela... tam se zjevil jakýsi mužík a jal se nám vyprávět historii. Úžasné, jak zvládl půl hodiny mluvit o tom, jak tam kdysi přijel Petr I., založil lázně, vlastníma rukama vytočil svícny, odjel, umřel... Na lázně se zapomnělo. (Pro mě jaksi nepochopitelné, byl to krásný a fungující komplex v přírodě.) Tak komplex původně nechali shnít, spadnout a pak je ho původně postavili znova v komunistickém stylu... Mají tam ikony, které nikde jinde nenajdete, klenoty!, protože ti svatí mají jinak položené ruce, než bývá u ikon zvykem.... Pak nás zatáhl do muzea, kde jsme mu každý nechali 60 rublů. Popravdě, Jára Cimrman je nějakej frajer, ale na tohle nemá ani on :-D Muzeum se skládalo z jedné místnosti, kde se nacházeli mapy, fotky, cepíny, židle a svícny. Asi jste pochopili, kdo na té židli seděl a co na ní kroutil.... a z toho oni dokázali udělat muzeum :D (Každopádně ano, dozvěděla jsem se, že Petr I. měl mozoly a byl to magor, protože svoje lidi donutil při rusko-švédské válce přetáhnout loď po souši 200 km za 10 dní, asi polovina mužů zemřela...ostatně asi jako při všem, na co on „šáhnul“..)
Zdravým pramenům jsme se raději vyhnuli, když jsme viděli tu spoušť okolo. Začalo pršet.... super. Díky bohu jsme zjistili, že jeden bus už jede ve 3 a ne v 5. Hurá! Každopádně ještě hodina a půl zbejvala.
Šli jsme hledat hospodu. Jeden podnik jsme našli, ale tam jaksi nebylo, no vůbec nic tam nebylo... a pak jeden maník z ostrahy poradil mému rusky nehovořícímu kamarádovi, že se máme spolu spustit. Tak jako tímto způsobem se dá příjemně strávit čas, pravda... ale kamarád tento druh návrhu nečekal a sledovat jeho obličej byl nejlepší okamžik z celého zájezdu :D (Promiň.... :)
No rusky „spustitsja“ znamenalo, abychom šli směrem dolů, že tam restauračka je... Mno...
Všeho všudy tam seděli 4 lidi. Ovšem k pultíku jsme si museli jít pro pivo sami. A... pivo nebylo. Požádali jsme o polévku a zaplatili. Za chvíli servírka přišla, že došla a už nebude. Na kolenou jsme ji uprosili o čaj a seděli nad ním hodinu. Pak přeběhli ve slejváku k autobusku a byli šťastni jak blechy, že prcháme. Já jsem raději usnula, už vím, jak to tu chodí... malé autobusy, výmoly, tlumiče žádné, předjíždění do zatáček, rychlost přes 100 km/hod... je to prostě lepší zaspat. Lilo pořád... a tak jsme zalezli na kolej a spili se becherovkou.
Fotky budou - technické problémy.
Žádné komentáře:
Okomentovat